Adidas WINTER EXTREM RACE LH24

24h NA LYSÉ HOŘE

Přišel den, na který jsem se už od Vánoc těšil jako malý Jarda. 23.leden 2016  a tradiční Beskydská dvacetičtyřhodinovka – Lysá Hora 24 hodin. Závod, který díky své tradici a domácímu prostředí jistě netřeba dlouze představovat a popisovat.

            Krásná Lysá Hora se svými 1323 metry, přibližně 12 kilometrový okruh s převýšením necelých 800 metrů a časový limit 24 hodin na co možná nejvíce výstupů na vrchol. A v neposlední řadě také asi tisícovka dalších nadšených bláznů!

            Startovní výstřel se Ostravicí rozlehl přesně v 11 hodin v sobotu dopoledne a závodní chuml vyrazil vstříc prvnímu okruhu. Já jsem se letos účastnil již počtvrté, ovšem proti loňskému ročníku opět jen jako jednotlivec. Po celkem vydařené minulé sezóně a hlavně po  24 hodinovce v Jeseníkách jsem se cítil dobře a do závodu jsem šel s ambicí udělat minimálně 10 okruhů. (moje maximum bylo 9 kol v roce 2013).

            Plán byl jasný, hlavně nepřepálit tempo výstupu a sbíhat opatrně a v klidu. Trasa byla příjemná, zasněžená a oproti loňsku měkčí a malinko teplejší. I když na vrcholku Lysé Hory byly noční teploty taky dost pod nulou. První dvě kola byla pomalejší, ale stále v pohodě. Možná jsem byl zbytečně moc opatrný a obával se úrazu a přetažení. Po třetím kole to na mě začalo nějak padat, cítil jsem se víc a víc unavený, hladový a chtěl jsem odpočívat. Rozhodl jsem se tedy pro malou pauzu, pořádně jsem doplnil energii z jídla i z přítomnosti mé podpory – mamky, která mi dělala skvělý servis a snášela moje závodnické manýry. J Do dalších kol jsem šel s mnohem lepším naladěním a chtěl jsem zvládnout alespoň dvě kola v kuse, což nakonec nevyšlo. Po čtvrtém kole jsem potřeboval zase doplnit energii a jíst. Zřejmě jsem podcenil předzávodní jídelníček. L pak se to jakoby konečně zlomilo. Po pátém kole jsem se už cítil mnohem lépe a konečně pořádně rozběháný. Možná i díky podpůrné smsce od mojí Kačenky, která mě celou noc sledovala online J. V noci začalo malinko sněžit, což nebylo úplně příjemné, ale znamenalo to aspoň malinkatou změnu v tom stereotypní sbíhání a vybíhání. S malými přestávkami jsem sázel jedno kolo za druhým. Poslední 10. kolo jsem doběhl v neděli po půl jedenácté. Unavený, ale celkem spokojený se svým výkonem.

            Závod měl tradičně skvělou atmosféru, jen jsem byl zklamaný, že se neúčastnil žádný náš valach. Těšil jsem se na společné setkávání a psychickou podporu na trati třeba od Monči a Toma. Tak třeba příští rok.

            Odjížděl jsem s krásným 10. místem v kategorii jednotlivců do 30 let, takže jsem celkem spokojený, jen vím, že bych měl trošku víc zapracovat na těch nástupech. J Vítěz v mé kategorii zvládl ještě o dvě kola víc, takže mám do příštího ročníku velkou motivaci. Nakonec bych chtěl poděkovat  Peťce Hoffmanové a Zdenovi Ciprovi  za pohotové reakce a za podporu.

Více informací o závodu http://www.lh24.cz/lh24/

SERIÁL HORSKÁ VÝZVA 2015 VYHLÁŠENÍ CELKOVÝCH VÍTĚZŮ

SLAVNOSTNÍ VYHLÁŠENÍ CELKOVÝCH VÍTĚZŮ SERIÁLU HORSKÉ VÝZVY 2015

Vyhlášení kategorie dogtrekking

Poslední tečkou za letošním ročníkem seriálu závodů horské výzvy bylo slavností dekorování vítězů. Celkový vítěz vzešel ze seriálu čtyř závodů (Horská výzva Jeseníky, Krkonoše, Krušné hory a Šumava). Vítěze určil součet třech nejlepších bodových zisků z těchto závodů.

Vyhlášení a předávání cen bylo zařazeno na program 2. ročníku outdorového a cestovatelského festivalu Obzory, který se konal o víkendu 7.- 8.11. v Praze, v prostorách filozofické fakulty Karlovy univerzity. Přestože je Praha trošku z ruky, vzhledem k celkovému druhému místu v kategorii, jsem se rozhodl strávit víkend v podzimní Praze a festivalu se zúčastnit.

Festival byl dvoudenní, plný zajímavých cestovatelských přednášek, workshopů, zajímavých exotických jídel, krásných fotek, outdorového zboží a mnoho dalšího. Samotné vyhlášení bylo na programu na nedělní odpoledne. Byly vyhlášeni celkoví vítězové podle absolvované tratě. Trasa long, half a short – kategorie dogtrekking ženy a muži dohromady a kategorie ženy, muži a mix dohromady. Při vyhlášení jsme si připomenuly každý ze závodů krátkým videozáznamem a komentáři organizátora Pavla Zitty a moderátorky Zuzky Střechové. Předávání mělo příjemnou komorní atmosféru ale celkové stupně vítězů jsme si neužili o nic méně než na kterémkoliv jiném závodě. Vkusná skleněná trofej bude mít své čestné místo mezi našimi ostatními oceněními.

Krásné počasí a sluníčko, které aspoň na chvilku provázelo každý ze závodů celého seriálu bylo účastníkem i tento víkend. Prahu a její krásy jsme si s přítelkyní užili dosytosti. Škoda jen, že pejskům byl vstup na akademickou půdu zakázán, a Buddynek, jehož zásluha na celkovém druhém místě je minimálně poloviční musel zůstat doma.

Koho by zajímalo více informací, fotek nebo i video z předávání všechno lze najít na stránkách Horské výzvy: http://www.horskavyzva.cz

Pro info o festivalu Obzory: http://www.pohora.cz/obzory/

Zuzka Střechová

Závěrem bych chtěl poděkovat všem co se podíleli na organizaci celého seriálu a vytvářeli přátelskou a bezchybnou atmosféru. A ještě větší díky patří mé „domovské stáji“ klubu Valašského království a všem Valachům za vloženou důvěru a podporu při tomhle mém bláznění. Díky! ! ! 

24 HODIN HORSKÉ VÝZVY ! ! !

VÝZVA HOR MNĚ NEJBLIŽŠÍCH III.

Víkend, o který se dělil říjen s listopadem, byl nejen jedním z posledních podzímních počasně vydařených víkendů, ale také termínem závodu HORSKÁ VÝZVA 24 HODIN.

Horská výzva 24h volně navazuje na seriál závodů Horská výzva pořádaných Pavlem Zitou a jeho týmem. Závod se konal u paty Jeseníků – v Koutech nad Desnou, na okruhu dlouhém 15km s převýšením 860m. Principem bylo zdolat okruh co nejvíckrát v časovém limitu 24 hodin.

V sobotu 31. Října 2015 ve 14:00 zazněl v prostorách Ski areálu Kouty startovní výstřel. Štrúdl čítající celkem asi 100 závodníků včetně několika psů, ve 4 kategoriích

(jednotlivci – muži/ženy, 2-člené tými – muži/ženy/mix,

3-člené tými – muži/ženy/mix, dogtekking)

se vydal v protisměru sjezdové tratě bikeparku a dále po sjezdovce vzhůru k horní stanici lanovky. Odtud po asfaltu k Tetřeví chatě a poté mírným vlněním k Turistickému odpočívadlu pod Douhými stráněmi, dále přes občerstvovací stanici kousek pod horní nádrží PVE Dlouhé stráně na nejvyšší bod celého okruhu – hráz horní nádrže. Přes hráz jsme doběhli na druhý konec nádrže a dále jsme nastoupané metry už jenom ztráceli. A po červené turistické značce jsme doklesali zpátky na start do Koutů. A znovu, a znovu, a znovu, až do úplného uběhání.

            Startoval jsem jak jinak než v kategorii dogtrekking s Kačenčiným Badynkem! Kategorie, která nečítala mnoho účastníků, ale boj o první příčky nebyl o to menší. Do závodu jsme nastupovali s velkým nadšením a elánem. Prvních pár kol ubíhalo docela rychle a šlapalo nám to skoro samo. Krásné slunečné odpoledne se pomalu přelévalo do jasné noci a do třetího kola jsme vybíhali už úplně potmě, přesto nás neopouštěli síly a nadšení. V tomto kole se ukázalo jak moc magická tato noc bude! ! ! Závodníkům se naskytl pohled na nebe rozzářené průletem meteoru. „A je to tady, tohle bude moje noc“, pomyslel jsem si.

Vzhledem k tomu, že jsem očekával dlouhý a náročný závod musel jsem o to víc brát ohled na psí síly a možnosti. A tak jsme po čtvrtém kole dali asi půlhodinovou přestávku k doplnění energie a malému odpočinku. Do pátého kola jsme vybíhali asi hodinku před půlnocí, takže jsme byli teprve před polovinou celkového časového limitu. Po pátém kole jsme museli dát zase chvíli přestávku a s ubývajícími silami se zvyšovali i jednotlivé časy dalších kol. Nejvíce nás na celé trase potrápil asi silný vítr v horních částech okruhu. Kolem horní nádrže se valili mraky a foukalo tak silně, že vlny na hladině nádrže připomínali rozbouřené moře a nebylo výjimkou že nás sem tam nějaká ta vlnka pěkně osvěžila. Ale ranní svítání a první sluneční paprsky nad Jesenickými vrcholky nám vlily novou krev do žil. Výhledy z Dlouhých strání jsou kouzelné a v neděli bylo tak jasno, že bylo vidět i krkonošskou Sněžku a nebýt Pradědu určitě bych dohlídl až do Beskyd na Lysou Horu a do Frenštátu. J

V 11:37 jsme doběhli naše 8. kolečko a přestože jsem měl soupeře téměř v zádech do dalšího už jsem se nepustil.

            Do závodu jsem nešel s vysokými ambicemi ani touhou se umístit. Chtěl jsem zkusit svoje limity, zjistit jaké dělám pokroky, jak moc bych měl ještě přidat v tréninku, kolik vydrží pejsek. Vlastně to byl takový větší trénink. A mimo jiné jsem si chtěl také pořádně prohlédnout záda Zbyni Cypry, na kterého pořadatelé lákaly a určitě i nalákaly spousty závodníků. J Kdo z běžců by si nechtěl poměřit síly s „nepřemožitelným“ Zbyňkem, který trhnul rekord a dal v časovém limitu 24 hodin neuvěřitelných 11 okruhů (uběhl tedy 170 km a nastoupal přes 9400 metrů).

Mně osobně se běželo celkem dobře, lehce a bez nějaké výraznější krize. Užil jsem si to bez trápení a s dobrou náladou a troufám si říct, že pejsek stejně tak. Jen nás asi více baví běhat po trase, která se neopakuje, přírodou, která se neustále mění. Běhat pořád po stejném okruhu bylo nudné a nezáživné hlavně pro Badyho. První místo už bylo jen pomyslnou třešničkou na dortu, příjemnou odměnou za naběhané hodiny a motivací do dalších závodů.

Pro více: http://www.24.horskavyzva.cz