VÝZVA HOR MNĚ NEJBLIŽŠÍCH III.
Víkend, o který se dělil říjen
s listopadem, byl nejen jedním z posledních podzímních počasně
vydařených víkendů, ale také termínem závodu HORSKÁ VÝZVA 24 HODIN.
Horská výzva 24h volně navazuje na seriál závodů Horská
výzva pořádaných Pavlem Zitou a jeho týmem. Závod se konal u paty Jeseníků –
v Koutech nad Desnou, na okruhu dlouhém 15km s převýšením 860m.
Principem bylo zdolat okruh co nejvíckrát v časovém limitu 24 hodin.
V sobotu 31. Října 2015 ve
14:00 zazněl v prostorách Ski areálu Kouty startovní výstřel. Štrúdl
čítající celkem asi 100 závodníků včetně několika psů, ve 4 kategoriích
(jednotlivci – muži/ženy, 2-člené tými –
muži/ženy/mix,
3-člené tými – muži/ženy/mix, dogtekking)
se vydal v protisměru sjezdové tratě bikeparku a dále
po sjezdovce vzhůru k horní stanici lanovky. Odtud po asfaltu
k Tetřeví chatě a poté mírným vlněním k Turistickému odpočívadlu pod
Douhými stráněmi, dále přes občerstvovací stanici kousek pod horní nádrží PVE
Dlouhé stráně na nejvyšší bod celého okruhu – hráz horní nádrže. Přes hráz jsme
doběhli na druhý konec nádrže a dále jsme nastoupané metry už jenom ztráceli. A
po červené turistické značce jsme doklesali zpátky na start do Koutů. A znovu,
a znovu, a znovu, až do úplného uběhání.
Startoval
jsem jak jinak než v kategorii dogtrekking s Kačenčiným Badynkem!
Kategorie, která nečítala mnoho účastníků, ale boj o první příčky nebyl o to
menší. Do závodu jsme nastupovali s velkým nadšením a elánem. Prvních pár
kol ubíhalo docela rychle a šlapalo nám to skoro samo. Krásné slunečné
odpoledne se pomalu přelévalo do jasné noci a do třetího kola jsme vybíhali už
úplně potmě, přesto nás neopouštěli síly a nadšení. V tomto kole se
ukázalo jak moc magická tato noc bude! ! ! Závodníkům se naskytl pohled na nebe
rozzářené průletem meteoru. „A je to tady, tohle bude moje noc“, pomyslel jsem
si.
Vzhledem k tomu, že jsem očekával dlouhý a náročný
závod musel jsem o to víc brát ohled na psí síly a možnosti. A tak jsme po
čtvrtém kole dali asi půlhodinovou přestávku k doplnění energie a malému
odpočinku. Do pátého kola jsme vybíhali asi hodinku před půlnocí, takže jsme
byli teprve před polovinou celkového časového limitu. Po pátém kole jsme museli
dát zase chvíli přestávku a s ubývajícími silami se zvyšovali i jednotlivé
časy dalších kol. Nejvíce nás na celé trase potrápil asi silný vítr v horních
částech okruhu. Kolem horní nádrže se valili mraky a foukalo tak silně, že vlny
na hladině nádrže připomínali rozbouřené moře a nebylo výjimkou že nás sem tam
nějaká ta vlnka pěkně osvěžila. Ale ranní svítání a první sluneční paprsky nad
Jesenickými vrcholky nám vlily novou krev do žil. Výhledy z Dlouhých
strání jsou kouzelné a v neděli bylo tak jasno, že bylo vidět i
krkonošskou Sněžku a nebýt Pradědu určitě bych dohlídl až do Beskyd na Lysou
Horu a do Frenštátu. J
V 11:37 jsme doběhli naše 8. kolečko a přestože jsem
měl soupeře téměř v zádech do dalšího už jsem se nepustil.
Do závodu jsem
nešel s vysokými ambicemi ani touhou se umístit. Chtěl jsem zkusit svoje
limity, zjistit jaké dělám pokroky, jak moc bych měl ještě přidat
v tréninku, kolik vydrží pejsek. Vlastně to byl takový větší trénink. A
mimo jiné jsem si chtěl také pořádně prohlédnout záda Zbyni Cypry, na kterého
pořadatelé lákaly a určitě i nalákaly spousty závodníků.
J
Kdo z běžců by si nechtěl poměřit síly s „nepřemožitelným“ Zbyňkem, který
trhnul rekord a dal v časovém limitu 24 hodin neuvěřitelných
11 okruhů (uběhl tedy 170
km a nastoupal přes 9400 metrů).
Mně osobně se běželo celkem dobře, lehce a bez nějaké
výraznější krize. Užil jsem si to bez trápení a s dobrou náladou a troufám
si říct, že pejsek stejně tak. Jen nás asi více baví běhat po trase, která se
neopakuje, přírodou, která se neustále mění. Běhat pořád po stejném okruhu bylo
nudné a nezáživné hlavně pro Badyho. První místo už bylo jen pomyslnou
třešničkou na dortu, příjemnou odměnou za naběhané hodiny a motivací do dalších
závodů.
Žádné komentáře:
Okomentovat