Gross Mythen

Gross Mythen

Obtížnost: V+/VI- UIAA
Účastníci zajezdu: Mrqa, Javor
Kdy: 26.9. 2015
English version: jaworblog

Prolog:
Pokud trochu sledujete příspěvky na mém blogu, mohli jste si všimnout, že s Javorem se často pouštíme do všemožných pofidérních podniků, kdy často bojujeme se špatnýma podmínka, neznámou trasou apod. I když máme často "pytel" a musíme se pokořeni vracet domů, jedno je jisté - mám to rád a věřím, že to ze mě udělá lepšího alpinistu. A jeden z dalších ukázkových lezení s Javorem máte přímo před Vámi...

Ranní Gross Mythen.

Gross Mythen je výrazná dominantní hora kousek od švýcarského Schwyzu. Jako zdroj informací nám sloužil 20 let starý průvodce Urs Loetcher, který Javor splašil někde ve výprodeji. Výstupová trasa byla v knížce krásně popsána, dost odjištěná a celé to vypadalo velice hezky. Jediná věc, která nám trochu vrtala hlavou, byla otázka "Co se za těch 20 let změnilo?". Jak jsme na vlastní kůži zjistili, bohužel se toho změnilo opravdu hodně.

Přístupová cesta pod skálu byla za začátku v pohodě po značce, později se však stala poněkud triková, kdy jsme hledali hodně nevýraznou pěšinku, která se často ztrácela. Nicméně jsme asi po hodině cesty od auta přišli pod dominantní stěnu, která se tyčila 500 vertikálních metrů nad námi.

Naše výstupová cesta aneb "najdi si sám".

Nebylo úplně jasné, kde máme začít, ale moc toho jištění tam nebylo, takže jsme se rozhodli lézt tam, kde bylo aspoň něco. První délku jsem lezl já a byla dost easy. Druhou délku si vzal na starosti Javor a měl tu čest se poprat s prvním nepříjemným úsekem, kde jsme museli použít vlastní jištění. Bylo to dost nepříjemné místo a i na druhého mi dalo dost zabrat. Nicméně se ukázalo, že původní jištění bylo jen kousíček od místa, kde jsme založili vlastní jištění, jenže bylo tam zrezivělé, že nešlo prakticky vidět. Tato první nepříjemná zkušenost s jištěním byla předzvěst toho, jak to bude vypadat dál. Jištění (kdy se střídaly staré a nové borháky) bylo čím dál míň, lezecká linie byla dost nejasná a navíc skála byla s dost špatném (erodovaném) stavu, kdy nám často lítaly šutry kolen hlavy.

Kde ve vůle, je i cesta! ;-)

Tato situace se bohužel s každou vylezenou délkou zhoršovala a my jsme často museli volit únikovou cestu traverzama přes drny a keře, jelikož stěna byla dost těžká a neodjištěná. Byla to dost divočina, jelikož si cestu nahoru museli vymyslet sami a vlastní jištění jsme používali rozhodně víc než jsme měli v plánu. Tohle všechno vyvrcholilo přibližně u páté dálky, kdy jsme narazili na pytel plný nových borháků a nic nad ním. Bylo nám tedy jasné, že cesta nahoru tudy nejde.

Jelikož jsme se nechtěli tak lehce vzdát, zvolili jsme únikový traverz doleva, kde jsme doufali, že narazíme na jinou cestu, která by nás pustila nahoru. Tady jsem lezl na prvního já a musím říct, že takovejhle traverz pouze s vlastním jištěním byl dost morál a málem jsem si tam posral gaťky.

"Morální traverz" v podání Javora a tématického počasí.

Každopádně se to podařilo a my jsme se vyšvihli na mítinku, kde jsme dali na chvíli voraz. Jak se později ukázalo, tohle byla naše konečná. Cesta nahoru sice vedla, jenže přes velice nepříjemný převis, kde zrezivělé borháky umístěné nepříjemně daleko neslibovali nejpříjemnější zážitek. Poslední pomyslnou kapkou do džbánu byla vrcholová kniha, kterou jsme na mýtince našli, v níž se skvěl poslední zápis z roku 2002. No 13 let je dlouhá doba a komentář "Never more!" to vystihl do puntíku. Serem na to a slaňujem dolů.

Výhled z mýtinky.