Skialpovy kurz

Skialpový kurz s UIAGM guidem

Jelikož už mě štvalo, že moje alpinistické vzdělání je víceméně založeno pouze na mých vlastních zkušenostech a zkušenostech mých kamarádů spolulezců, rozhodl jsem se, že se na zkoušku zúčastním jednoho skialpinistického kurzu vedeným horským vůdcem.

Považoval jsem za pokročilého skialpinistu, a tak jsem hledal pouze kurzy vedené horskými vůdci s nejvyšší možnou mezinárodní licencí UIAGM. Těhle lidi je v Česku zatím 28 + jeden aspirant, viz seznam zde.

Mnozí z nich spolupracují s nějakou cestovkou (např. Alpy.cz) nebo mají přímo vlastní (např. Alpy4000.cz nebo Namche.cz) a většina má dost neaktuální osobní webové stránky. Já jsem si nakonec zvolil Alpy4000.cz, jelikož jsem na jejich internetových stránkách našel podrobné informace a akce s názvem Skialpový kurz - Expert mě zaujala na první pohled a hlavně v sobě zahrnovala nejen lavinový výcvik, ale i vytahování z trhlin, ledolezení apod.

A tak nás 12 lidí naklusalo 17.2. k lanovce Partenen, abychom vyrazili na Wiesbadenhuette na Silvrettu. Puvodní destinace byla sice Pitztal, ale kvůli horší lavinové situaci a nedávné lavinové nehodě při niž zemřelo 5 Čechů, jsme byli nuceni se přesunout pár-set kilometrů na západ a pár-set metrů níž.

Z počátku byly moje pocity víceméně smíšené. Tempo bylo poměrně pomalé a zkušenosti většiny účastníků nebyly nejpřesvědčivější: někteří problém uvázat osmu a nebo správně umístit a zapnout pípák. První večer jsme zakončili nácvikem uzlů a moravskou slivovicí.

Druhý den jsme zašli zvolna vyhledáváním pípáků (a to zejména v nakloněné rovině) a tehdy jsem začal pomalu načerpávat informace nevědíc, že moje alpinistické obrození právě začíná. Například najít pípák v nakloněné rovině není úplně sranda. Jaký máte typ a značku pípáku, kupodivu taky není jedno. Jak těžké je vytáhnout někoho z trhliny. Jak změřit sklon svahu, sněhový profil, test stability, rybaření v mlze, kladkostroje a hafo dalších důležitých věcí a nebo i drobnosti, které Vám zjednoduší alpinistický život a hlavně jej udělají mnohem bezpečnější.

No, nebudu to obšírně vysvětlovat, protože tohle musíte zažít sami. Horský vůdce UIAGM je technicky, výkonnostně, teoreticky a i prakticky absolutně nabušenej horal, který na špičkové úrovni zvládá všechny možné horské aktivity (až na volitelný parašutismus a basejumping :) Je to člověk, který má obrovský přehled ve vybavení a u něhož je na prvním místě a za každých okolností hlavně bezpečnost.

Já jsem měl tu možnost zatím potkat dva. Viktora Kořízka, který je asi nejpovolanějším expertem na laviny v ČR, začínal u horské služby a byl jeden z prvních horských vůdců u nás a je dlouhodobým velice dobrým učitelem. Vede spolek (cestovku) Alpy4000.cz a pravidelně testuje nejnovější vybavení, takže jeho přehled je v tohmhle směru obrovský.

Druhý horský vůdce (přesněji zatím aspirant) je Tonda "Dandy" Bláha, který je o dost mladší a né tak zkušený učitel jako Viktor. Avšak na rozdíl od něho nedělá horského vůdce jako primární povolání, ale spíše z lásky k horám a ke svému zdraví. Sice nebyl na Matterhornu 55x jako Viktor, ale jeho zkušenosti jsou i tak obrovské a navíc je to prostě sympaťák! :)

Na závěr bych velice rád doporučil tenhle (nebo jakýkoliv kurz vedený UIAGM horským vůdcem) všem, kteří to z alpinismem myslí vážné a hlavně bezpečně. Velice zajímavá akce Viktora, o které jsem přemýšlel, je Mountain Academy, což je asi nejjednodušší a i dost levná varianta, jak zdolat nějakou alpskou čtyřtisícovku.

Já osobně jsem svoje pokračování zvolil následovně. V půlce března jdu s Dandym na Aletschhorn a pravděpodobně na začátku září bych se s ním rád pokusil o Matterhorn (Schmidtova cesta, TD) a nebo nějakou podobnou šílenost :)

Hledání pípáků.

Viktor ukazuje a komentuje sněhový profil.

Test stability a zkoumání typu sněhu.

Výstup na Piz Buin.

Výšlap směrem k Dreilaenderspitz

Luxusní sjezd prašánkem :)

Wiesbadener Huetta

Nacvičování vytahování z trhlin.

 

A teď v praxi! :)

Chytneš či nechytneš?

Vrtání šroubů a Abalakových hodin.

Adidas WINTER EXTREM RACE LH24

24h NA LYSÉ HOŘE

Přišel den, na který jsem se už od Vánoc těšil jako malý Jarda. 23.leden 2016  a tradiční Beskydská dvacetičtyřhodinovka – Lysá Hora 24 hodin. Závod, který díky své tradici a domácímu prostředí jistě netřeba dlouze představovat a popisovat.

            Krásná Lysá Hora se svými 1323 metry, přibližně 12 kilometrový okruh s převýšením necelých 800 metrů a časový limit 24 hodin na co možná nejvíce výstupů na vrchol. A v neposlední řadě také asi tisícovka dalších nadšených bláznů!

            Startovní výstřel se Ostravicí rozlehl přesně v 11 hodin v sobotu dopoledne a závodní chuml vyrazil vstříc prvnímu okruhu. Já jsem se letos účastnil již počtvrté, ovšem proti loňskému ročníku opět jen jako jednotlivec. Po celkem vydařené minulé sezóně a hlavně po  24 hodinovce v Jeseníkách jsem se cítil dobře a do závodu jsem šel s ambicí udělat minimálně 10 okruhů. (moje maximum bylo 9 kol v roce 2013).

            Plán byl jasný, hlavně nepřepálit tempo výstupu a sbíhat opatrně a v klidu. Trasa byla příjemná, zasněžená a oproti loňsku měkčí a malinko teplejší. I když na vrcholku Lysé Hory byly noční teploty taky dost pod nulou. První dvě kola byla pomalejší, ale stále v pohodě. Možná jsem byl zbytečně moc opatrný a obával se úrazu a přetažení. Po třetím kole to na mě začalo nějak padat, cítil jsem se víc a víc unavený, hladový a chtěl jsem odpočívat. Rozhodl jsem se tedy pro malou pauzu, pořádně jsem doplnil energii z jídla i z přítomnosti mé podpory – mamky, která mi dělala skvělý servis a snášela moje závodnické manýry. J Do dalších kol jsem šel s mnohem lepším naladěním a chtěl jsem zvládnout alespoň dvě kola v kuse, což nakonec nevyšlo. Po čtvrtém kole jsem potřeboval zase doplnit energii a jíst. Zřejmě jsem podcenil předzávodní jídelníček. L pak se to jakoby konečně zlomilo. Po pátém kole jsem se už cítil mnohem lépe a konečně pořádně rozběháný. Možná i díky podpůrné smsce od mojí Kačenky, která mě celou noc sledovala online J. V noci začalo malinko sněžit, což nebylo úplně příjemné, ale znamenalo to aspoň malinkatou změnu v tom stereotypní sbíhání a vybíhání. S malými přestávkami jsem sázel jedno kolo za druhým. Poslední 10. kolo jsem doběhl v neděli po půl jedenácté. Unavený, ale celkem spokojený se svým výkonem.

            Závod měl tradičně skvělou atmosféru, jen jsem byl zklamaný, že se neúčastnil žádný náš valach. Těšil jsem se na společné setkávání a psychickou podporu na trati třeba od Monči a Toma. Tak třeba příští rok.

            Odjížděl jsem s krásným 10. místem v kategorii jednotlivců do 30 let, takže jsem celkem spokojený, jen vím, že bych měl trošku víc zapracovat na těch nástupech. J Vítěz v mé kategorii zvládl ještě o dvě kola víc, takže mám do příštího ročníku velkou motivaci. Nakonec bych chtěl poděkovat  Peťce Hoffmanové a Zdenovi Ciprovi  za pohotové reakce a za podporu.

Více informací o závodu http://www.lh24.cz/lh24/

SERIÁL HORSKÁ VÝZVA 2015 VYHLÁŠENÍ CELKOVÝCH VÍTĚZŮ

SLAVNOSTNÍ VYHLÁŠENÍ CELKOVÝCH VÍTĚZŮ SERIÁLU HORSKÉ VÝZVY 2015

Vyhlášení kategorie dogtrekking

Poslední tečkou za letošním ročníkem seriálu závodů horské výzvy bylo slavností dekorování vítězů. Celkový vítěz vzešel ze seriálu čtyř závodů (Horská výzva Jeseníky, Krkonoše, Krušné hory a Šumava). Vítěze určil součet třech nejlepších bodových zisků z těchto závodů.

Vyhlášení a předávání cen bylo zařazeno na program 2. ročníku outdorového a cestovatelského festivalu Obzory, který se konal o víkendu 7.- 8.11. v Praze, v prostorách filozofické fakulty Karlovy univerzity. Přestože je Praha trošku z ruky, vzhledem k celkovému druhému místu v kategorii, jsem se rozhodl strávit víkend v podzimní Praze a festivalu se zúčastnit.

Festival byl dvoudenní, plný zajímavých cestovatelských přednášek, workshopů, zajímavých exotických jídel, krásných fotek, outdorového zboží a mnoho dalšího. Samotné vyhlášení bylo na programu na nedělní odpoledne. Byly vyhlášeni celkoví vítězové podle absolvované tratě. Trasa long, half a short – kategorie dogtrekking ženy a muži dohromady a kategorie ženy, muži a mix dohromady. Při vyhlášení jsme si připomenuly každý ze závodů krátkým videozáznamem a komentáři organizátora Pavla Zitty a moderátorky Zuzky Střechové. Předávání mělo příjemnou komorní atmosféru ale celkové stupně vítězů jsme si neužili o nic méně než na kterémkoliv jiném závodě. Vkusná skleněná trofej bude mít své čestné místo mezi našimi ostatními oceněními.

Krásné počasí a sluníčko, které aspoň na chvilku provázelo každý ze závodů celého seriálu bylo účastníkem i tento víkend. Prahu a její krásy jsme si s přítelkyní užili dosytosti. Škoda jen, že pejskům byl vstup na akademickou půdu zakázán, a Buddynek, jehož zásluha na celkovém druhém místě je minimálně poloviční musel zůstat doma.

Koho by zajímalo více informací, fotek nebo i video z předávání všechno lze najít na stránkách Horské výzvy: http://www.horskavyzva.cz

Pro info o festivalu Obzory: http://www.pohora.cz/obzory/

Zuzka Střechová

Závěrem bych chtěl poděkovat všem co se podíleli na organizaci celého seriálu a vytvářeli přátelskou a bezchybnou atmosféru. A ještě větší díky patří mé „domovské stáji“ klubu Valašského království a všem Valachům za vloženou důvěru a podporu při tomhle mém bláznění. Díky! ! !