pátek 8. dubna 2016

Aletschhorn

Aletschhorn (4 193) napodruhé - severní stěna a traverz


Severní stěno, tady jsem!

Cíl výpravy: Aletschhorn (4 193 m n.m.), Bernské Alpy, Švýcarsko
Datum: 19.-22.3.
Trasa 1 (AD+/D-): Z Oberaletsch Huette do sedla mezi Kleines a Grosses Aletschhorn (452a) a potom severo-západní stěnou. Dobitata 4 000 m.
Trasa 2 (AD-): Severní a jižní normálka: Z Oberaletsch Huette jiho-západním žebrem (453a). Sestup severo-východní stěnou kolem Mittelaletsch Biwak (453e), traverz ledovce (61e), tunelem u Maerjelen-Stausee, Fiescheralp.
Členové výpravy: Mrqa,Karol, Mišo, Miša
Časotrvání Trasy 1 : výstup chata - sedlo 3700: 4h, výlez do 4000: 5h, sestup k chatě 6 h.
Časotrvání Trasy 2 : výstup 7h, vrchol 1h, sestup až do Fiescheralp 6h

Pokus o severní (severo-západní) stěnu Aletschhornu:

Náš první pokus o Aletschhorn byl naplánován poměrně nestandardní a ambiciózní cestou severo-západní stěnou. Tato cesta se normálně v zimě nelozí a většinou se můžete dočíst jen o letní variantě, která vede NW hřebenem. Nicméně při dobrých podmínkách je SZ stěna lozitelná i v zimě (AD, WI II) s nejtěžším úsekem (D, WI III) při odtrhové trhlině ve výšce přibližně 4000 m. Musíte mít však na paměti, že ze sedla mezi Kleines a Grosses Aletschorn, kde vede standardní skialpová cesta č. 452a, je to ještě 400 výškových metrů ledového lezení, kdy potřebujete dva technické cepíny a ostrých dost šroubů, jelikož led byl povětšinou přemrzlý a opravdu tvrdý. Z chaty byste měli vyrážet nejlépe mezi 02:00-03:00.

My jsme bohužel časovou náročnost a rychlost výstupu dost podcenili. Z chaty vycházeli až v 05:30 a ze sedla do stěny jsme nalízali až kolem 10:00. Všechno nám jaksi dlouho trvalo, tzv. jsme se "mrcasili". Po pár délkách jsme se Míša a Karol vydali zkusit hřeben a naopak já s Mišou jsme pokračovali ledovým rychlolezením přes tiblocky ve stěně. Nakonec jsme to v 16:00 z časových důvodů pod nejtěžším místem otočili a utíkali 6x60m na Abalakových hodinách. Na chatu jsme dorazili dost zmrzlí kolem 22:30, kdy jsme měli v nohách 35 km a 1 600 výškových metrů za 17,5 h.



Cestou do sedla mezi Kleines a Grosses Aletschhornem.
Všudypřítomné ledové plotny.
My na ně stěnou, oni hřebenem!
Míša v akci!
Naše výprava těsně před nejtěžším místem (4 000), kde jsme to otočili.

Intermezzo na chatě:

Abychom si po nepodařeném výstupu zlepšili náladu, dali jsme si den odpočinku na chatě, která rozhodně patří mezi nejlepší v Bernských Alpách a možná v celém Švýcarsku. Oberaletsch Huette nemá sice tak výhodnou pozici jako Konkordia Huette a z ledovce musíte ještě stoupat úmorných 100 výškových metrů po žebřících, ale o to příjemnější překvapení Vás čeká. Příjemný a obětavý personál (s ještě příjemnější s českou zástupkyní Petrou) Vám suprově uvaří čtyřchodovou večeři, nachystá vydatnou večeři, zatopí v jídelně, kde si můžete usušit svoje věci, a pokud se neplánovaně zpozdíte jako my, počká na vás do jedenácti večer s horkou polívkou. Co víc si můžete přát uprostřed nádherných alpských vrcholků?... Domácí šnaps? I na ten se dostalo ;-)

... a takhle jsem to tam vydržel celej den :)

Aletschhorn napodruhé - traverz přes severní a jižní normálku

V úterý 22.3. vstávačka ve 03:00, rychlá snídaně a ve 04:00 jsme již odcházeli z chaty. Stopa byla zřetelná, takže jsme po skialpové trase č. 453a stoupali rychle a bez zaváhání. Těsně po rozednění jsme na haršajznách překonali jeden nepříjemný ledový úsek mezi serakama (či spíše čely ledovce) a kolem osmé jsme se se vyšvihli na JZ žebro (3 700 m). Tady jsme dali lyže na záda lehkým mixovým a skalním lezením (AD-, II UIAA) jsme stoupali k vrcholu. Těch skoro 500 výškových metrů není zadarmo, ale na druhou stranu je to souvislé pohodové lezení přirozenou linií, která sice není vždy jednoznačná, ale neskýtá žádný technický problém. Přibližně od 3 900 m jsou každých 20-30 m železné tyče, které se můžou využít jako jištění, což se hodí zejména při sestupu. My jsme se při výstupu nejistili, jelikož v terénu obtížnosti AD-, resp. II UIAA, se vám lano akorát motá pod nohy.  

Myslím, že jsem těch tyčí napočítal 15 a po třech hodinách jsem byl nahoře. Bylo super počasí a výhled dokonalý stejně tak, jako pocit z výlezu na drsný, ale nakonec přívětivý Aletschhorn.

Jako sestupovku jsme zvolili SV normálku (skialpová trasa č. 453e), kdy se z vrcholu klesá poměrně ostrým SZ hřebínkem, a pak ledovou stěnou na plato ledovce. Pak už nás čekali jen dvě netriviální pasáže ve výšce  4 087 m a 3 718 m, které jsme radši přešli bez lyží. 

Následoval sjezd kolem Mittelaletsch Biwaku až dolů na Aletschgletscher, kde nás čekal traverz na druhou stranu ledovce a výšlap k Maerjelen-Stausee. Tuhle variantu jsme zvolili i z důvodu kilometrového vojenského tunelem pod úpatím Eggishornu. Do Fiescheralp jsme dorazili lehce po 18:00 a svařákem v místním šlágr-stanu jsme ukončili dost náročný ale krásný traverz Aletschhornu.


Dobré ráno, Alpy. V popředí Nesthorn, v pozadí Matterhorn, Weisshorn a Dent Blanche.

Karol v akci!

Scarpa Maestrale vs. Karol.

Moje první selfie! :D

Tak tenhle výhled bych chtěl mít z vokna :)

Přeskoč, přelez, jen tu odtrhovku, prosím, nepodlízej!

V planu bylo i pokračování po hřebenu... ze kterého jsme ale radši sešli.


Světlo na konci tunelu... jsou otevřené dveře :)

Žádné komentáře:

Okomentovat