Úspěšný výstup na Mont Blanc - Alpy, Fracie

                                        

 Mont Blanc (Bílá hora)

Cíl výpravy: Mont Blanc (4810m.n.m.), Alpy, Francie

Trasa: Cestou tří mont blanců ( Three Monts Route) - technicky nejnáročnější normálka (PD+)

Členové výpravy: Radka Štýbnarová, Míra Hopjan, Alex Abrahámek, a moje maličkost

Časotrvání: cca 6 dní (září 2013)

Plánované náklady: do 5000kč/os

1. září 2013 v 6:30 SEČ jsem po 13 hodinách autojetí dovezl naši výpravu do Chamonix, francouzského horského městečka, které bylo výchozím bodem naší tůry. V době našeho příjezdu zrovna finišoval UTMB (Ultra Marathon du Mont Blanc), takže v Chamonix bylo přelidněno. Doufám, že příště už budu nejen divákem tohoto prestižního závodu. :)

Po zjištění aktuálních a výhledových klima-podmínek v domě horských vůdců jsme se vydali ke stanici lanovky Téléphérique de l´Aiguille du Midi, která nás měla během 20 minut vyšvihnout z 1035 metrů do výšky 3777 metrů, s dvouhodinovou aklimatizační zastávkou v mezistanici Plan de l´Aiguille s výškou 2317 metrů.

pohled z horní stanice lanovky /
rozhled, který se nabízí velké spoustě běžnýchturistů /
 zábradlí, který rozděluje návštěvníky na běžné turisty a ty vrcholové

Three Monts Route

Cestu jsme započali za kovovou zábranou v horní stanici lanovky, která dělí běžné turisty, kochající se výhledy, od těch, kteří se vydají na vrchol MB či za jinými výstupy. V prvních metrech nás čekalo prudké klesání po úzkém sněhovém hřebínku, širokém v některých místech jen asi půl metru. Sestup od lanovky do sedla Col du Midi nám trval necelou hodinku. V širokém sedle, ve výšce asi 3600 metrů jsme rozbalili stany, v malém stanovém městečku přímo na ledovci (možnost přespání je i na chatě Cosmiques, která se nachází na dohled, cca 15 minut od tohoto plata). 

sestup do sedla Col du Midi / cesta po úzkém sněhovém hřebínku / Míra sestupující od lanovky do sedla

Plató Col du Midi: pohled na Mont Blanc du Tacul a špičku Mont Mauditu v pozadí /
stanové městečko a chata Cosmiques /
pohled na Aguille du Midi a skálu  vyhledávanou horolezci

Při stavění stanu se naplno prokázali moje vysokohorské zkušenosti. Stany se obvykle stavějí na vyhrabaná místa ve sněhu, která tvoří alespoň malou ochranu před větrem a chladem. Problém je, že stejným způsobem jako místa na spaní se vyhrabávají i místa pro vykonávání neméně důležité potřeby. Odhadnout co je co lze snad jen podle velikosti. Já jsem po pár dnes a odtátí vrstvy sněhu pod stanem zjistil, že pokud nejde o život, jde o h****.

stanování  na ledovci

Po první noci, kdy teplota klesla k asi -10⁰C, následoval před samotným výstupem na Vrchol Evropy, aklimatizační den. Aklimatizaci jsme každý zvládali a prožívali svým způsobem... Z někoho to odcházelo vrchem, z někoho spodem, někoho trápila jen bolest hlavy a únava. Den jsme strávili v sedle rozpouštěním sněhu na čaj, zkoumáním okolního terénu, zkoušením lavinového vybavení, stavěním sněhulák, apod. 

Třetí den ráno (nebo spíš předráno) asi ve 4 hodiny jsme se vydali na aklimatizační výstup na první horu Mt. Blanc du Tacul, s výškou 4248 metrů. Bohužel už jen ve třech, protože Míra, zřejmě už načatý nějakou virózou z domoviny, raději zůstal ve stanu a odpočíval. 

Ze sedla jsme stoupali strmým svahem (35⁰/40⁰) po úbočí hory. Ve spodní části jsme překonali velkou trhlinu, pomocí horskými vůdci instalovaného žebříku, v horní části jsme prošli pod nebezpečným sérakem a na vrchol jsme vylezli krátkým skalním komínem. Následně jsme se stejnou cestou vrátili ke stanům. Vzhledem k přetrvávajícím zdravotním potížím jsem po poledním návratu z Taculu doprovodil Míru ke stanici lanovky a on se vydal zpátky do Chamonix k autu, kde na nás další dva dny čekal. 

žebřík přes trhlinu při cestě na Tacul / příprava na jištění Jarda a Alex / Alex, v pozadí  sérak

Mont du Tacul / pohled z vrcholu na Mont Maudit a Mont Blanc / údolí Chamonix a Aguille du Midi

sérak / vrcholová část Taculu / vrcholové foto M. du Tacul

Po všech aklimatizačních procesech a procházkách jsme 4. den o půl druhé v noci vydali na cestu vstříc Mont Blancu. Cestu jsme nastupovali opět v prudké stěně Mont Blancu du Tacul, tuto cestu jsme už dobře znali z předchozího dne, vystoupali jsme k ramenu hory (4120m) a odtud jsme pokračovali dále do sedla Col Maudit. Následovalo opětovné stoupání po severních svazích do sedla pod vrcholem Mont Mauditu, které bylo nejkritičtějším místem. Překážkami v tomto úseku byly nemalé trhliny, které jsme museli překonávat. V závěrečné pasáži pod sedlem Col du Mont Maudit jsme čekali klíčovou část našeho výstupu a to přibližně 70-ti metrovou velmi prudkou (50⁰) skalní, sněhem pokrytou stěnu, která prověřila naše horolezecké schopnosti. Tato pasáž vyžaduje při sestupu slanění, na které jsme se pečlivě teoreticky i prakticky připravovali už před odjezdem do Francie.

výstup na Mont Maudit probíhal ještě za tmy / sestup a slaňování již za podmínek ideálních pro opalování :)

Třetí část výstupu už zahrnuje samotné stoupání na kýžený vrchol Alp. Po sestupu ze sedla pokračujeme po jihozápadních svazích Mont Maudit do sedla Col de la Brenva (4303m). Vychází sluníčko a nám se otevírá pohled na Blanc. Následuje cesta po vyšlapaném chodníku po mírnějších někdy zledovatělých svazích stále vzhůru. Po závěrečném stoupání kolem množství různých skal a skalek jsme konečně dosáhli Vrcholu!!

Mont Blanc!!!

Ze všech tří hor byl výstup na MB nejlehčí a technicky nejméně náročný, šlo už pouze o výstup v některých částech strmým sněhovým svahem. Mt. Blanc připomíná svým vzhledem spíš naši Sněžku :), než majestát nejvyššího vrcholu Alp a EU. Svou roli při výstupu hrála spíše už jen nadmořská výška,která ubírala síly, než technická náročnost. Celý výstup včetně návratu nám trval zhruba 14 hodin, nepočítám-li minimálně půlden pózování a focení vrcholových fotografií :) (zejména Alexova partie). Ve zbytku vrcholového času jsme čerpali horskou energii a obdivovali krásně výhledy a celé Alpy.

Ráďa / Jarda / Alex

vrcholovka

Ráďa a Jarda

Ke stanům jsme se vrátili kolem 4 hodiny odpoledne a unaveni jak z výstupu tak ze zážitků jsme zalehli. Ráno po sbalení stanů a zjištění, kde že jsme to to vlastně stanovali :) (samozřejmě že pozůstatky jsem odstraňoval ještě i doma v ČR), jsme vystoupali zpátky ke stanici lanovky a se zpáteční jízdenkou jsme sjeli zpátky do Chamonix, kde nás čekal Míra.

překvápko na podlážce stanu

Přestože při této výpravě byly naše časové možnosti omezené zejména počasím a na aklimatizaci jsme tak neměli příliš času, myslím, že se téměř vše povedlo. Možná by se nám při delší a důkladnější aklimatizaci podařilo splnit plány všem čtyřem. Bylo nám líto, že Míra se s námi nedostal až na vrchol, ale máme o důvod víc se pod Mont Blanc vrátit znovu a pokusit se opět vyzkoušet naše možnosti a fyzickou i psychickou kondici. :)