Vrcholový a běžecký blog: Zima: Velký Rozsutec a Málá Fatra

Zima: Velký Rozsutec a Málá Fatra

Cíl výpravy: Velký Rozsutec, 1610 m n.m., Malá Fatra, Slovensko
Trasa: podél potoka nahoru, červená hřebenovka a po zelené dolů
Členové výpravy: Mrqa, Majky
Časotrvání: 2,5 dne
Obtížnost: VHT
Náklady (bez vybavení): 800 na zpáteční jízdenku
Vybavení: sněžnice, mačky, cepín, lavinové vybavení, stan, vařič, slivovice

Je to už nějakej ten pátek, kde jsme spolu s Majkym uskutečnili jeden krásný výlet na Velký Rozsutec a Malou Fatru. Původně jsme chtěli jít někam do Vysokých Tater a vybrat si jeden z mnoha dvoutisícovývh vrcholů, ale nakonec jsme dostali tip od Javora na tuhle dominantní štítovitou horu v Malé Fatře, kde by výstup v zimě v mačkách a sněžnicích mohl být dosti zajímavým. Matně jsem si vzpomínal, jak jsem kdysi šel s rodiči na Malý Rozsutec, jehož bílé vápencové skály se mi moc líbily. A tak se mi zimní noční výšlap na jeho většího bráchu Velkého Rozsutce začínal víc a víc zamlouvat...

V pátek 16.3.2012 kolem druhé hodiny odpolední jsme přijeli do Štefánové a vydali jsme se po žluté značce nahoru na Sedlo Vrchpodžiar, kde jsme zahli doprava po zelené. Počasí bylo super a sníh byl trochu rozbředlý, takže jsme naplno využívali sněžnice, které jsme si s sebou brali. Jelikož jsme měli s sebou i mačky a cepín, což jsme hodlali náležitě využít, na rozcestí Pod Tesnou Rizňou jsme zahli chvilku po modré, a

Bez sněžnic ani ránu :-)

No, není to nádhera!

Majky na vrcholu Velkého Rozsutce

potom přímo nahoru strmým žlebem. Odměnou za tuhle offroadovou odbočku nám byl překrásný výhled na Nízké Tatry. Na značku jsme se zpátky napojili u rozcestí Pod Tanečnicou, kde jsme přes Sedlo Medzirozsutce pokračovali po červené na vrchol. Celkem nás překvapilo, že posledních 40 výškových metrů jsme si parádně zalezli v pěkné fujavici. Na vrcholu jsme stanuli kolem 18:00 a užili jsme si nádherného větrného západu slunce.

Poté jsme již za tmy sestoupili do údolíčka k rozcestí Medziholie, kde jsme si rozbili stan. Následovala teplá večeře a chladná, hvězdná noc při popíjení slivovice. Původně jsme chtěli sbalit stan, než nás tu někdo najde. Avšak ani budíček na šest ráno nestačil k tomu, abychom se nepozorovaně sbalili. Samozřejmě, že se nejednalo o zelené, ale stejně mě překvapilo, že o půl sedmé ráno už jsou někteří hodinu cesty od nejbližší civilizace... inu Slováci ;-)

Po vydatné snídani jsme kolem osmé vyrazili nahoru na Stoh. Bylo pěkné slunečné počasí a brzo jsme potkávali další zimní hlavně, běžkaře a skialpinisty. Nahoře na Stohu jsme se pokochali výhledem na Tatry a trochu ošlehali větrem. Následoval strmý sešup dolů po červené a potom přes Poludňový grúň, Hromové až na Chleb a vrchní stanici Vrátnej. Jenom škoda, že čím víc jsme se přibližovali ke stanici, tím víc zimních turistů, běžkařu apod. jsme potkávali a na chatě to už byl takovej malej Václavák. Ale co by člověk čekal, když bylo tak pěkně a navíc tam vede lanovka. A tak jsme si dali pod Chlebom zelňačku s chlebom a pokračovali jsme nahoru na nejvyšší horu Malé Fatry Velký Kriváň.

Jenom škoda, že už to nebyl žádnej horolezeckej výšlap, kde potkáváte jen kamzíky a laviny, ale spíš taková zimní turistika. Každopádně se nám podařilo zastihnout západ slunce ještě na hřebenu a navíc se lidi již vytratili. Znovu jsme tedy zůstali sami obklopení horami, sněhem a zapadajícím sluncem, takže dokonalá horalská idylka :-)

Jelikož už jsme měli jen tak půl hodiny světla, rozhodli jsme se sejít s hřebene, jelikož spaní na hřebeni hned vedle Velkého Kriváně, by se nemuselo určitým lidem líbit. A tak jsme klesli asi 300m do Sedla Na koni, kde jsme rozbili tábor. Další krásná noc, teď už jen ze zbytkem slivovice z noci předešlé a ráno jsme vyrazili dolů do Bělé, kde jsme chytli autobus do Žiliny a jeli jsme zase domů...